Co nos pro někoho znamená

Z mnohaletého operování kosmetických vad nosu jsem získal naprostou jistotu, že dobře provedená rinoplastika přináší pacientům tolik radosti a osobního štěstí jako téměř žádná jiná kosmetická vada řešená estetickou chirurgií. Je to proto, že na rozdíl od kosmetických vad jiných částí těla, které mohou být zakryty oděvem, je nos obdařený nepřízní osudu stále vystaven škodolibému posměchu či nemístné kritice okolí. Pozitivní posun sebevědomí je po úspěšné operaci nosu skutečně mimořádný a týká se všech věkových kategorií od věku postpubertálního až po velmi pokročilou dospělost.

Jako příklad zde mohu uvést starší ženu ve věku 68 let, která se dostavila ke konzultaci se žádostí o úpravu kosmetické vady nosu. Její matka jí totiž kdysi řekla, že má tak ošklivý nos, pro který se snad ani nevdá. Přestože má velmi šťastné manželství a překrásná vnoučata, musí stále myslet na svůj nos, který nosí v sobě jako velké břemeno. Proto mě také navštívila. Operaci nosu jsem úspěšně provedl a při pooperační kontrole mě šťastná žena obdarovala slovy, že teď konečně může svůj život v klidu dožít!

Podobně přešťastně se projevila i nedávno mnou odoperovaná 76letá žena, která mě již před operací zaujala dokonalým zevnějškem. Snad právě proto jsem, pro její stálé naléhání, k operaci přistoupil.

Jiným příkladem blahodárného působení korekce kosmetické vady nosu je mladá dívka žijící v Rakousku, u které jsem při kontrolním pooperačním fotografování naznačil, jak krásné a zářivé má oči a jak se stále usmívá. Odvětila, že je tomu tak až teď, protože dříve se styděla komukoli podívat přímo do očí. Přiznala se také, že chodila dokonce po ulici se sklopenou hlavou, aby zakryla pro ni tak tíživý handicap, který pro ni představoval její velký nos (obr. 64).

Obr. 64 Pacientka před a po operaci

Podobně se dostavila za mnou do ordinace žena v čepici s kšiltem s prosbou o zmenšení jejího skutečné velkého nosu. Po operaci jsem si

dodatečně uvědomil, že čepice byla pouhým prostředkem, jak zakrýt abnormalitu nosu, protože později mi žena s úsměvem sdělila, že čepici teď odložila a že už ji nikdy nosit nebude. Jiná pacientka se mi při roční kontrole po operaci nosu také svěřila, že zatímco v minulosti nesměla být fotografována z profi lu, teď naopak svého manžela nutí, aby ji fotografoval především z profilu.

Jako z pohádky o živé vodě lze uvést i další příklad mladé dívky po operaci nosu. Ta si prohlížela se svojí přítelkyní fotografie ze svatby jejich společné známé. Po poslední svatební fotografi i se v digitálním fotoaparátu objevil nesčíslný počet fotografií nosu v různých detailech a projekcích. Na dotaz, proč tomu tak je, mladá dívka odpověděla, že každý den se tolik těší z nové podoby svého nosu, že jejímu příteli nezbývá nic jiného, než jej stále a stále fotografovat.

Stejně emotivně na mě zapůsobila mladá žena, která se mi při pooperační kontrole svěřila se svým tajemstvím. Každý večer, když usíná, má u sebe zrcátko, aby se přesvědčila, když se v noci probudí, že její nový tvar nosu není snem, ale skutečností (obr. 65).

Obr. 65 Pacientka před a po operaci

Jak dobrý výsledek operace může bezprostředně ovlivnit psychiku, dokumentuje i výrok v nedávné době operované lékařky. Ta si při sejmutí sádry a pohledu na nový tvar nosu povzdechla: „Kdybych se nechala operovat již před dvaceti lety, můj život by měl úplně jinou kvalitu!“

Všeobecně se dá říci, že téměř u všech operovaných pacientů s kosmetickou vadou nosu dochází k nebývalému vzestupu sebevědomí. Ne vždy však přináší pozitivní změna tvaru nosu jednoznačný prospěch pro operovaného, jak uvedu na jednom dalším, úsměvném příkladu.

Kdysi dávno jsem operoval úspěšnou studentku ze Slovenska, kterou také příroda obdarovala nepříliš pěkným nosem. Na tuto příhodu si velmi dobře pamatuji i proto, že jako asistent fakulty jsem měl přidělenou jednu studijní skupinu, do které zmíněná studentka byla zařazena. Mladá dívka se vyznačovala tím, že studovala s výborným prospěchem. Neměla žádného partnera a svůj nehezký zevnějšek kompenzovala usilovným studiem s vynikajícími výsledky. Neočekávaný obrat však nastal po operaci nosu, o kterou mě požádala. Zatímco před operací ji kolemjdoucí na ulici častovali urážlivými výrazy, po operaci na ni pohvizdovali a často nešetřili obdivnými projevy. Po korekci nosu studentka změnila účes, začala se líčit a jinak oblékat (obr. 66). Méně příznivé však bylo, že studijní výsledky se stále horšily, ale dívka dostudovala. Její život dostal zcela jiné hodnoty, šťastně se vdala, má krásné děti a je výbornou lékařkou.

Obr. 66 Studentka medicíny před a po operaci nosu

Jsem také naprosto pevně přesvědčen – a četné příklady z mojí praxe mi dají za pravdu –, že úspěšně provedená rinoplastika s pozitivní změnou „image“ přináší zcela výjimečný posun v osobní kariéře operovaného, a to jako žádná jiná operace v plastické chirurgii. Tuto skutečnost potvrzují až neuvěřitelné příběhy ze života fotomodelek, modelek, hereček, zpěvaček, dívek ze soutěží Miss nebo jiných dívek a žen, jejichž činnost je spojena s vystupováním na veřejnosti.

Získané sebevědomí, jistota a v neposlední řadě i krása hrají zde úlohu z nejvýznamnějších. Nepamatuji se za téměř 30 let operování kosmetických ad nosu, že by tomu bylo naopak. Nemohu zde uvádět všechna jména operovaných žen a dívek, ale dovolím si připomenout jednu z nich, která souhlasila s uveřejněním fotografií i svého jména v této knížce. Je to Beatrice Todorová, členka skupiny ABBA Stars.

Přestože ji doprovází řada významných angažmá (hrála v divadle Semafor, je sólistkou Komorního divadla v Plzni, hostuje v pražském Národním divadle v jazzové opeře Miloše Formana aj.), operace nosu pro ni znamenala další velmi pozitivní posun v její dosud úspěšné kariéře. Nejen v podobě četných žádostí o koncerty a turné v zahraničí, ale také v podobě nabídnutých a realizovaných rolí v televizních seriálech a filmech. Většinu úspěchů tedy jednoznačně přičítat absolvované operaci svého původně velkého a mohutného nosu (viz obr. 38, 46 a 67).

Obr. 67 Beatrice Todorová s hercem a moderátorem Petrem Rychlým (před operací) a při koncertním vystoupení (po operaci)

Jak velký význam může být přisuzován vzhledu nosu pro kvalitu celého života, potvrzují i dva dojemné dopisy, které jsem v nedávné době obdržel a které si dovolím zde ještě uvést. Ten první je od mladé, dosud neoperované dívky, druhý potom od ženy, která podstoupila čtyři neúspěšné operace nosu.

Dobrý den, vážený pane doktore,

předem se Vám omlouvám za trošku rozsáhlejší obsah mého dopisu. Již delší dobu mi to nedalo pokoj, tak jsem se rozhodla Vám napsat. Příčiny, které mě vedou psát tento obsáhlejší dopis, je můj nos. Je mi „teprve“ 17 let. Doma jsem se na toto téma již několikrát pokoušela pohovořit si s rodiči, tak nějak v přijatelné mezi jsme se tohoto tématu dotkli a debatovali. Rodiče zprvu reagovali dost negativně, ale postupem času se to začalo zlepšovat, jelikož jsem neodbytná a stále o tom mluvím, tak nějak v srdci věřím, že mě s mým problémem pochopili, alespoň trošku. Mluvili jsme o tom nejen doma, ale i ve škole, kdy moje spolužačka přišla s novinkou, že se jí zachtělo také nového nosu (a tento povyk jen díky její sestře, která byla pacientkou na Vaší klinice a shodou náhod také bydlí s jednou Vaší zdravotní sestřičkou v pronajatém bytě, která mé spolužačce řekla pár věcí ohledně plastické operace nosu).

Dalo by se tvrdit, že každý z nás je s něčím na sobě nespokojen. A chtěl by to změnit. Někdo má odstáté uši, někdo trpí nadváhou a další má třeba křečové žíly nebo... má velký/rozpláclý/široký nebo kostnatý nos, z kterého doslova „odstává“ tak zvláštně nosní kost, to bych mohla pojmenovat nejspíše jako „orlí nos“, já jsem si ho v mém případě definovala jako „hrbík“.

Kdybych měla nějakou možnost na sobě něco změnit, byl by to právě již zmíněný nos. Mnoho lidí si povzdechne a řekne si, že se dějí i horší věci, že lidé okolo nás trpí hladem, jsou postiženi, chromí, různě handicapovaní a já, která bych měla být ráda, že jsem zdravá, bych do sebe ,,zbytečně“ neměla nějak zasahovat.

Těžko se mi to vysvětluje komukoliv, že mám prostě mindráky z toho, že mám takový nos. Odstálé uši se dají zakrýt vlasy, aby tolik neodstávaly (spíš si toho nikdo nevšimne), ale co mám udělat s tím, že uprostřed obličeje se mi tyčí takováto ozdoba? Přikrýt se nedá a když s Vámi někdo hovoří, kouká se Vám do obličeje. Je to podle mého taková „frekventovaná“ část těla, když s někým hovoříte, zřejmě se mu snažíte koukat do obličeje. Jelikož jsem stále ještě studentka, tak vím, jaký je to pocit, sedět ve třídě a doufat, že se zrovna na mě nebude nikdo koukat z profi lu (je to zvláštní pocit, takový – trapný), když se s někým budu seznamovat (s přáteli), tak si budu v duši přát, aby si ihned nevšiml mého nosu, jelikož já si vždy představuji, že nos je první věc, na kterou se zaměří, i když to zřejmě není pravda, tak já jsem z toho již tak „zdeformovaná“, že si stále myslím, že můj nos je první místo, kam se člověk koukne.

Možná ten můj nos není tak hrozivý, jak to zde popisuji, ale za to může i takové to mé vnitřní vsugerování. I škaredá holka, když se rozhodne jít na ples a krásně se nalíčí a obleče do překrásných šatů, bude krásná, bude jí to slušet, ale když se nalíčí můj obličej a obleču se do krásných šatů, bude mi to třeba také slušet, ale jen do doby, než se na mě někdo podívá z profilu, protože stále se mi bude něco „tyčit“ uprostřed obličeje.

Hodně lidem to přijde zbytečné, zabývat se takovými věcmi, prostě řeknou „takhle ses narodila“. Nejspíš, kdybych byla starší a měla již rodinu, asi nebudu a ani bych nechtěla být pro někoho již tolik atraktivní, měla bych snad děti, manžela, prostě takové to ideální zázemí a štěstí, myslím si, že tady by se to již (vůbec) neřešilo, ale jelikož jsem v takovém tom ,,mladém“ věku, chci se líbit, nechci mít mindrák, chtěla bych se oblékat tak, jak móda určuje. Je to sice stupidní příklad, ale je: Nyní se nosí čelenky a ulízaná ofinka dozadu, ale to si vzít nemohu, hodně zvýrazním svůj obličej, to samé rovnání vlasů. Tak i toto mi přijde jako důvod...

Ale co dělat, když to člověku zmenšuje sebevědomí, stresuje se, myslí si, že je méněcenný. Co může udělat? Zřejmě nic, ale když čtu diskuze a v nich vidím a naleznu v nich lidi, kteří mají stejný problém jako já, zajásám a alespoň tady mě někdo chápe. Uleví se mi. Zkontaktovala jsem se i s plno dívkami a ženami, které podstoupily plastickou operaci, některé mi zaslaly i fotky a popisovaly mi proces, kde se jim měnil ten „frňáček“. Všechno „to“ bych byla schopná podstoupit, abych měla hezký nos a nemusela se strachovat, že se na mě bude někdo koukat z profi lu, že si ze mě někdo udělá srandu typu že mám „židovský nos“, „co mi to tam trčí“ či že mám „orlí rodiče“ (jako někdo přezdívá silnějším osobám např. „špeku“, totéž platí i zde). A to hlavní je, že by mi to pomohlo nabýt takové to normální „sebevědomí“, nemít mindráky, prostě musí to být tak úžasný...

Je plastická operace možná před 18. rokem? Například s podpisem rodičů?

Jak dlouhá je doba čekání na konzultaci, popřípadě na operaci?

Věřím, že takovéto příběhy a tužby jste slyšel nebo četl v podobném znění několikrát, ale i tak předem moc děkuji za odpověď.

S pozdravem

Michaela Duchoňová

Rád zde doplním, že Michaela již podstoupila korektivní operaci nosu, a to krátce před dovršením 18 let věku (obr. 68). Jaké pocity doprovázejí změnu tvaru nosu u této mladé dívky týden po sejmutí sádry, dokumentuje její velmi působivé vyznání, které mi zaslala SMS zprávou:

Dobrý den, pane docente,

i přestože jsem nedávno v nějakém časopise četla, že nemáte moc rád, když Vám zvoní mobil a že si často měníte zvuky, nedalo mi to a musím Vám napsat, jak jste neuvěřitelně šikovný, jakou mám šílenou radost z mého malého nosánku. Když sedím u PC či TV, mám s sebou zrcátko, abych se mohla kochat tou krásou, už se nemusím bát, že se na mě někdo podívá z profilu a uvidí „Juliuse“. Je to tak úžasný pocit a já jsem Vám nesmírně vděčná, vždyť já si připadám s nadsázkou jako nějaká modelka, musím se stále fotit, abych to viděla a žasla nad Vaším pro mě dokonalým výtvorem.

Dříve jsem pohledy z profilu, foto a zrcadla nenáviděla, a teď si jich užívám plnými doušky. Je to úplně suprový pocit, to by člověk neřekl, co jedna operace, jeden zákrok s člověkem udělá, jaké je osvobození a nesmírné štěstí mít takový krásný nos, jaký jste právě vytvořil VY!

Díky Vám jsem šťastná a spokojená, děkuju moc.

Míša Duchoňová

Obr. 68 Michaela před operací nosu a krátce po ní

Následující dopis vyjadřuje pocity nešťastné ženy, která byla opakovaně neúspěšně operována a která po zdařilé reoperaci požádala, aby její fotografie nebyla uveřejněna, což respektujeme.

Vážený pane docente,

píši Vám tento dopis, protože Vám chci velmi poděkovat za Váš přístup ke mně jako k pacientce a za veškerou Vaši péči a čas, který jste mi věnoval v době, kdy jsem prožívala velmi těžké období v mém životě. Téměř ve třiceti letech, tzn. v roce 1993, jsem se odhodlala k operaci nosu u nejmenovaného specialisty. Operace dopadla vcelku dobře, ale protože tvar nosu nebyl úplně podle mých představ (podcenila jsem konzultaci), dohodla jsem se s operatérem, že zhruba po roce bude možno provést ještě korekci. Stále jsem se nedokázala rozhodnout, zda můj stav ještě dále řešit, nebo ne, takže se jeden rok protáhl na osm let. Teprve po osmi letech jsem našla odvahu si tento rest vyřešit.

Bohužel reoperace dopadla katastrofálně a namísto očekávaného lepšího vzhledu jsem se dočkala změny, kdy se výrazně sedlovitý tvar nosu proměnil na tvar, při kterém jsem „získala čarodějnický vzhled“. Uprostřed nosu se objevil výběžek ze zjizvené tkáně, který celkový vzhled nosu velmi ovlivnil. Při kontrole, kdy mi byla odstraněna sádra, byla pouze asistentka, která mi k mému stavu nedokázala nic říct, takže jsem propadla obrovské panice a na další kontrolu jsem se již objednala na jinou kliniku plastické chirurgie.

Zde byl velmi příjemný pan doktor, který se mě ujal a hlavně přislíbil opravu mého stavu. Bohužel další (již třetí) operace nebyla možná ihned a já jsem musela přežít šest nejdelších měsíců ve svém životě. Záměrně používám slovo přežít, protože od sundání sádry jsem opravdu jen přežívala. Nepovedená operace mi obrátila život zcela na ruby. Nedokázala jsem ovládat návaly pláče a trpěla jsem hrozným komplexem méněcennosti, kdy jsem vše odmítala a nemohla žít jako dřív. Nemohla jsem chodit do společnosti, do kina, i běžný styk s přáteli mi dělal velké potíže a musela jsem se hodně přemáhat, abych zvládala alespoň běžný život. Pomocnou berličkou se mi staly dioptrické brýle, které běžně nenosím, ale v tuto dobu jsem na ně spoléhala, že částečně zakryjí můj zdeformovaný nos. Velkou oporou mi byl můj muž, který mě celou dobu držel nad vodou, přestože život se mnou v tomto období byl opravdu velmi náročný. Po celou dobu jsem si uvědomovala, že by se mé manželství mohlo rozpadnout, protože moje chování bylo k nevydrženi. Uvažovala jsem i o návštěvě psychologa, ale styděla jsem se za to, že kvůli přehnanému lpění na svém lepším vzhledu jsem vystavila své nejbližší takovému tlaku, a nechtělo se mi o tom s nikým cizím mluvit.

Po šesti měsících jsem se konečně dočkala třetí operace na jiné klinice, kde operace částečně napravila můj stav, ale sám operatér mi nabídl (vzhledem k vychýlení nosu do strany) ještě opravnou operaci, kdy měl být stav ještě zlepšen. Čtvrtá operace můj vzhled též příliš nevylepšila, ale už jsem se zbavila výrazného zjizvení. Zjizvení zůstalo v takové míře, že nos nebyl již tolik deformován a já jsem se i po psychické stránce pomalu srovnávala. Stále mi však bylo líto, že po takovémto úsilí se nedostavil výsledek, jaký jsem očekávala.

Po všech těchto pokusech jsem se s malou dušičkou objednala na konzultaci k Vám. Ve Vás jsem poznala člověka se srdcem na dlani, který mi konečně pomohl vyřešit můj problém. Za Váš lidský přístup, za statečnost, se kterou jste se pustil do nápravy několika operací, a za Vaši obrovskou odbornost Vám velmi děkuji. Díky Vám zase žiji normálním životem s jeho radostmi i starostmi a konečně se nezabývám tím, jestli je můj nos dostatečně normální nebo ne. Řadím se tímto do dlouhé řady Vašich spokojených pacientů a pacientek a s obdivem se klaním před Vámi, před odborníkem, který svým umem a profesionalitou nejvyšší úrovně vrací lidem chuť do života.

Vážený pane docente, vím, že se zdaleka nezabýváte pouze estetickou chirurgií, a vím, že jste ve svém životě pomohl spoustě pacientů po úrazech a pacientům s vrozenými vadami. I za ně za všechny Vám děkuji, že jste. Na vlastni kůži jsem poznala, co to znamená žít s handicapem nebo s pocitem méněcennosti, a je dobře, že současní i budoucí pacienti se na Vás mohou 100% spolehnout.

Závěrem Vám přeji hodně síly do Vaší práce a i v osobním životě Vám přeji jen to nejlepší.

Zdraví Vás Vaše vděčná pacientkanJarka – západní Čechy

Dlouho jsem váhal, zda mám uvést tyto osobité příběhy, vyjadřující na jedné straně pocity velkého štěstí a radosti, na straně druhé bolest a životní strádání. Po mnoha konzultacích a také z vlastního přesvědčení jsem nakonec přistoupil na jejich zveřejnění, abych tím dokumentoval a potvrdil, jak významnou roli může tvar nosu a jeho velikost hrát v osobním životě člověka a jeho sebevědomí.